Návrat z porodnice

U prvního dítěte to bylo vcelku v pohodě, pustili mě, manžel pro mě dojel, akorát místo toho, aby mi pomohl aspoň vybalit apod, tak valil pro své děti z prvního manželství a dovedl je k nám, doma binec, prádlo nevyprané, kočárek, který měl složit a nesložil, já spoustu věcí z porodnice, do toho jsem nevěděla, co právě s Nelčou, byla první moje dítě... Toto mě trošku vrátilo do reality. Naštěstí Nelinka byla fakt hodné miminko...

Se Šímou to bylo horší... ten byl nedonošený, Nelča měla 2,5 roku. Jeho jsem musela budit na krmení, odsávat mléko, dokrmovat ho tím odsátým, protože nechtěl pořádně pít, pak i převařovat to mléko, protože měl žloutenku, to trvalo asi 2 měsíce vše, pak se to trošku ustálo, ale začal málo spávat a hodně řvát. První rok byl záhul, na nervy i na fyzičku :D.

Myslím, že klid relativně nastal až teď, jak má Šíma skoro 2 roky, a Nelča 4 roky, to si zahrají, mám čas na práci, na domácnost, i na jejich kroužky :)

Tak muj prichod z porodnice jsem si naplanovala tentokrat po svem,kdyz jsem si vzpomela na ty zastupy,co se mi u prvniho ditete cpaly do dveri,je mi jeste ted zle.Byla jsem tenkrat po cisari a hodne mlada a nikdo nekoukal jak mi je ,ja lezela v horeckach a 2-3navstevy u postele dennne byla norma.V lednu se nam narodilo dalsi mimco a ja vyslovne zakazala jakekoliv navstevy u nas doma,mela jsem kouzelne sestinedeli,kdy nas tatka opatroval koupali jsme,jezdili si ven kdy jsme chteli,zadny plan, zadne navstevy.Babicky jsme objeli asi po tydnu,ukazat malou a vysvetlit,ze pres den hodne spime...jelikoz mimi je v noci vzhuru.Je to uz 9mesicu a chodi to takhle porad.Nastesti jsem mela stesti a manzel mohl byt se mnou pred porodem 2 mesice doma,hrozil mi predcasny porod,bylo to moje nejkrasnejsi obdobi,kdy jsme se venovali oba dva jen sobe a brisku.Jsem rada,ze jsme mohli mit pro sebe a nase chvilky tolik soukromi,co se nam zlibilo a jsem rada,ze to pochopil i tchan nedela uz nahodne vpady hlavne kolem obeda,kdy s malou chodime spat.Proste maminky potrebuji klid.

Rodila jsem v cizině a kromě manžela jsem v místě neměla moc blízkých osob. Také moje znalost cizího jazyka, nebyla perfektní. Moc mi v té době chyběla mamka, která by mi pomohla, ikdyž musím uznat, že manžel se moc snažil.
Porod byl fajn, byla jsem pod epidurální anestezií, takže jsem si bolesti tak nezakusila. Ale po porodu! Nevyspalá, bolavá, ubrečená... Cítila jsem se hrozně, musela jsem se učit, jak s miminkem zacházet, kojení, odříhnutí, přebalování, utišování pláče...Připadla jsem si nemožná, najednou tolik zodpovědnosti! Musím přiznat, že to bylo to nejtěžší období v mém životě. Až teprve tak po třech měsících, jsem si konečně začala užívat to spokojené mateřství!!!
Přeji všem maminkám hodně síly a zdraví pro jejich miminka!

Ahoj, i já jsem se nemohla dočkat chvíle, kdy si malou odneseme domů. Zpočátku to šlo, ale za několik dnů jako když to na mně hodí. Střídaly se u mně pocity neuvěřitelného štěstí z toho malého zázraku v postýlce, byla jsem hrdá, jak máme krásné dítě, cítila jsem se šťastná a během několika hodin jsem zas byla úplně na dně. Zdálo se mi, že nezvládám, že jsem neschopná, unavená, uštvaná.Tato psychická nestabilita u mně přetrvávala několik týdnů, přestože mě muž zahrnoval něhou a všemožně podporoval. Se svými problémy jsem se nakonec svěřila doktorce, která mi vysvětlila, že je to spojené s hormonama, že tím prochází téměř každá maminky. Tak se novopečené mamky držte, nejste v tom samy.

Já jsem se těšila domů už po čtyřech dnech.Měla jsem porod císařským řezem a první dny s Pavlíkem bych nezvládla bez přítele.S jizvou jsem se pohybovala dost stěží.
Bohužel už spolu nejsme.Zapomíná se u pití a s kamarády.Bez nich by byl super.Po 4,5 měsících.Jsme s pavlíkem u rodičů.
Je to moje zlatíčko.Budeme se muset obejít "sami".Nějak to zvládnem.Mám přece šikovného chlapa u sebe.

Z porodnice nás propustili po čtyřech dnech a už jsem se nemohla dočkat.Manžel se o mě a malou vzorově staral.Nenechal mě vůbec nic dělat a mým jediným úkolem bylo kojit a odpočívat.Všechno ostatní zastal sám a s vařením mu pomáhala babička.Malá pěkně spinkala a vůbec neplakala.Po týdnu už jsem se o malou starala sama.Teď všechno zvládáme na jedničku.A moje Michaelka je to nejvzácnější co mám.

Z porodnice domů jsem se těšila strašně moc. Pustili mě až 6. den, to už jsem se v porodnici dost nudila, protože jsem všechno zvládala na jedničku. Když mi dali propoustěcí papíry, byla jsem šťastná. Prvních několik týdnů doma bylo vpohodě, jelikož jsem Natálku nakrmila a spinkala průměrně tři hodinky, tak jsem i stíhala uklízet a vařit, pak se to ale otočilo a začala být přes den vzhůru, ale v noci vydržela spinkat 8-10hodin v kuse, což je krásné. Kdybych neměla přítelovu oporu, těžko bych asi stíhala uklízet a vařit. Nevyměnila bych dcerušku za nic!

Věřte, že ze začátku bude mít před vším ostatním přednost starost o Vaše dítě.
Postupně si ale vše zorganizujete, Váš život se přiblíží původnímu rytmu, i když s dítětem to bude už trochu jiné.

Přebalování, kojení, krmení, koupání a jiné činnosti, které budete dělat pořád dokola mohou být sice ze začátku stresující, ale věřte, že se vše naučíte a mateřství si začnete užívat naplno!!!

Domácí práce dělejte společně s děťátkem. Dejte si ho třeba do klokanky, šátku, či do lehátka tak, aby na Vás vidělo a můžete v klidu pracovat.
· Jestliže budete partnerovi vařit, tak zkuste vařit do zásoby.
I ten minimální volný čas zkuste věnovat sobě.

· Po návratu z nemocnice by jste měla zavolat co nejdříve dětskému lékaři, ke kterému budete s miminkem chodit. Je lepší si svého pediatra vybrat již před porodem, po narození miminka mu zavolat a dohodnout si s ním první návštěvu u Vás doma. Potom již za ním budete docházet do ordinace.

· Nechte svého partnera , ať také zkusí koupání nebo přebalování. Určitě to neudělá hned podle Vašich představ, ale pokuste se s ním nehádat. Berte to jako vítanou pomoc.

Jsou i tací muži, jenž se naopak rádi zapojí a třeba v koupání dítěte předčí i ženy, jdou do všeho s menší bázní.

Zkuste se proto s mužem předem dohodnout na rozdělení povinností o dítě, předejdete tím okamžiku nepřipravenosti na daný úkol, muži většinou nemají radi, když je postavíme před hotovou věc!

Hodně zdaru a úspěchů po návratu z porodnice všem!

Svoje zkušenosti hoďte na papír a napište o nich všem ostatním, jistě si radi přečtou!!!!!!!!!!!!